Obvyklé sumární zhodnocení neúspěšného konce sezóny
Bitva do posledni kapky krve s Chvaleticemi
Spravedlivá remíza v Letohradu
Poslední dvojzápas podzimu s Výprachticemi
Dvě prohry s Litomyšlí
Úvaha o vyhraných prohrách
Dvojitá výhra s Rozhraním doma

Jak udělat z volejbalu bramboračku
Domácí rozhádané prohry se Žichlínkem
Zápas v Žehušicích s Chvaleticemi
Letohrad doma

Předehrávaný zápas v pardubické sokolovně
Hodnocení naší reprezentace na MS v Argentině
O melouny boj
Úvaha o "licenčních poplatcích"
22.8.2002 Náš poslední vítězný "mistrák"
20.8.2002 - Jak jsme na tom před sezónou

 

Obvyklé sumární zhodnocení neúspěšného konce sezóny

Poslední zápasová zpráva na našem webu informuje o duelech s Chvaleticemi ze dne 25.1.2003. Jesliže až nyní autor tohoto příspěvku podává účet o zbylých zápasech sezóny 2002-2003, má naštěstí pro toto prodlení dostatečně omluvné důvody - jednak ihned po skončení soutěže odjel do francouzských Alp, kde mu čistý vzduch a carvingový oblouk daly naprosto zapomenout na ubohé lidské pachtění pod vysokou sítí, jednak 5.4.2003 vstoupil do svazku manželského, přičemž před tímto dnem se na tento krok odpovědně připravoval a po tomto dni se z provedených právních a jiných důležitých úkonů pro změnu vzpamatovával. Leč dosti tlachů, teď holube zrno.

Naše zbývající zápasy jsme odehráli prakticky v sedmi lidech - autor příspěvku na náhře, Jarda Procházka a Peggy na bloku, Martin a Máca na smeči, Erik na účku a Míša na liberu. V posledním dvojzápase ve Výprachticích pak při neúčasti Mácy (nemoc), Peggyho (hory - prý už o nic nešlo….) a Erika (prostě byl mimo…….) zaskočili Matěj (na bloku!!!!!, po mnoha, mnoha letech) a Zdeněk ZZ Zítko…………. Průběh pak byl zpestřen několika eskamotážními výstupy :
- před Rozhraním byl Ples sportovců, účastnili jsme se v kompletním počtu a nejodpovědněji přistoupil pan Máca, který dle očitých svědků velmi neortodoxně trsal do páté hodiny ranní, načež byl přesunut do letovické sportovní haly, kde musel odtrpět na hřišti deset setů z výsledkem 3:2, 3:2 pro domácí, vždy po vývoji 2:0 pro nás.……………….
- před Výprachticemi pan Martin, který věděl o tom, že jedeme v šesti a v sestavě mírně řečeno zcela naprosto neobvyklé, absolvoval veselý večírek v nočním podniku Zazibar, domů přišel za světla, zaspal, musel být vyveden v pyžamu a v klepetech a následně si odtrpěl osm setů a svůj poněkud rozostřený výkon……..
- na domácí zápas s Pardubicemi jsme se sešli v šesti lidech, soupeř naopak asi ve třinácti… Máca navrhoval, ať si to dají mezi sebou a my půjdeme rovnou na pivko :o)

Ale to vše jen pod čarou, výsledky byly tyto :
1.2.03 Žichlínek - Chrudim 3:0, 3:0 (tady jsme dostali na prdel….)
8.2.03 Chrudim - Pardubice 1:3, 1:3 (tady to celkem šlo)
15.2.03 Rozhraní - Chrudim 3:2, 3:2 (na zabití, viz výše…..)
22.2.03 Chrudim - Litomyšl 0:3, 2:3 (druhý zápas těsně, jinak křeč)
1.3.03 Výprachtice - Chrudim 3:1, 3:1 (dvě výhry ležely na podnose….)

Čili obvyklý závěr soutěže v podání našeho teamu, přičemž na stole nezbytně leží otázka, co s tím provést - ještě po 25.1.03 (Chvaletice) jsme byli pátí …….

Vojta

menu

Konečná tabulka..

   
zápasy
výhry
prohry
sety
body
1. Litomyšl
28
25
3
80:28
53
2. Žichlínek
28
22
6
69:39
50
3. Pardubice
28
16
12
62:48
44
4. Výprachtice
28
14
14
56:55
42
5. Chvaletice
28
13
15
52:56
41
6. Rozhraní
28
12
16
46:65
40
7. Chrudim
28
7
21
41:71
35
8. Spartak Letohrad
28
3
25
35:79
31

 

Gratulujeme vítezi naší soutěže VK Litomyšl, který uspěl i v kvalifikaci do národní ligy a pro příští sezónu jde tedy výše.

Více netřeba, o novinkách se pokusím informovat v rozumných dodacích lhůtách :o)

menu


Vojta Pilař

9. dvojzápas - 25.1.2003 aneb tuplovaný horor s tradičním rivalem
Soupeř : TJ Energetik Chvaletice (doma)
Rozhodčí : pan Kosprt (bývalý volejbalista Přelouče a Chvaletic, nechápu, proč byl nominován právě
on………, ovšem nutno podotknout, že pískal celkem dobře a nestranně)

Sestava : Vojta N, Peggy B, Jarda Procházka B,Martin S, Máca S, Erik S, Miša Kovač libero

Chyběli : Matěj (učí lyžování v Rokytnici), Péťa Bohatý, Kuba (civilka a lanové centrum
v Tanvaldě), Jirka (redaktorské povinnosti), Jarda Peterka (bolavý loket - zánět či
co), David (rekonvalescence po výronu)

Průběh prvního utkání :
Chvaletičtí se dostavili vyzbrojeni dvojicí nehrajících koučů a ti je na začátek asi velmi dobře připravili………… Náš oblíbený první set jsme tentokrát ostudně pukli 12:25 a nechytali jsme se nikde a za nic. I ve druhém setu jsme pak jen dotahovali, soupeř se ještě vezl na vlně euforie a my se obtížně zvedali - 22:25. Po této sadě odešla většina z pěti diváků (chvaletické fanynky nepočítám) a s námi to nevypadalo dobře. Ale v třetím dějství přišel zlom - začali jsme trefovat servis, z Martina a Mácy začal odcházet únavově-alkoholický relikt minulého večera a noci, přestali jsme kazit banální míče, občas nás navštívil málo viděný blok v podání našich krajních hráčů a výsledkem bylo skóre 1:2 po setu tuším 21:25. Vývoj se zcela otočil, vykolejený soupeř se nezmohl na podstatnější odpor a po formálním třetím setu (16:25) se šlo do zkráceného tie-breaku. V něm byla aktivita nadále na naší straně, točilo se za stavu 8:4 pro nás, další vývoj byl 9:4, 9:5, 9:6, 9:7, pak se udržoval 1 až 3-bodový rozdíl až do konce zápasu, pochopitelně s několika "zoufaleckými"chybami i skvělými zákroky na obou stranách. Otočka byla dokonána, 3:2!!!!!!!

Průběh druhého zápasu :
Vážení přátelé, řeknu to raději hned na počátku - opět pětiseťák, opět jsme stahovali ztrátu z 0:2, opět jsme vůbec nechytili první set (tentokrát asi 20:25). Pak už bylo odlišné jen číselné skóre v jednotlivých setech, přičemž žádný z nich neskončil jinak, než rozdílem dvou bodů. 24:26, 26:24, 30:28, 15:17…………… Chvaletice měly měčbol už ve třetím setu, my naopak v tie-breaku (14:13, míč byl na naší straně skoro zadarmo, ale rozehráli jsme ho nepřesně a nezaútočili jsme ………), zápas byl ukončen našimi třemi neúspěšnými útoky z kůlu. Přesto musím říci, že jsme i přes ne zcela dobrý výkon v obraně a přes problémy s kondicí bojovali o každý míč, že jsme v tie-breaku otočili ztrátu 1:5 na 11:10, že jsme ustáli dvě hororové koncovky s nožem na krku a že to byl slušný sport. Bohužel ve třetí vyrovnané koncovce stálo štěstí i určitá sportovní spravedlnost na straně Chvaletic.

Ponaučení, bratři v trysku :
· z haly jmse vycházeli po třetí hodině odpolední, což je od zavedení tie-breaků rekord………….
· při posledním míči dne přišlo zranění ……….. Peggy v zoufalém pokusu o vykrytí zabokovaného mečbolu z ruky Mácy trefil odraženým míčem Veroniku Ludvíkovou, jejíž brýle se rozložily na kationty a anionty a při rozkladném procesu způsobily výše jmenované drobné zranění na nadočnicovém oblouku. Tím druhý zápas skončil. Naštěstí obětaví hráči zastavili krvácení a obětavý rodič promptně doručil k restauraci Sport nové okuliare (na místo byla oslepená fanynka odvedena obětavými Pionýry v čele s nehrajícím panem Brázdou) a tak se Véra mohla účastnit nejoblíbenější fáze sportovního výkonu.


Vojta

menu

8. dvojzápas - 19.1.2003
Soupeř : Spartak OEZ Letohrad (venku)
Rozhodčí : homo novus (ale velmi dobře pískající)

Sestava : Vojta N, Peggy B, Jarda Procházka B,Martin S, Máca S, Erik S, Miša Kovač
S+libero

Chyběli : Matěj (učí lyžování v Rokytnici), Péťa Bohatý, Kuba (civilka a lanové centrum v Tanvaldě), Jirka (redaktorské povinnosti), Jarda Peterka (bolavý loket - zánět či co), David (rekonvalescence po výronu)

Průběh prvního utkání :
Z výletu do Letohradu jsem měl celkem strach, v pauze jsme prakticky netrénovali a rovněž co do počtu kusů je naše sestava značně prořídlá. Nastoupili jsme s Míšou na univerzálu a s Erikem na lavičce a na začátek jsme zařadili náš oblíbený rozehřívací set, jehož skóre jsme dokázali kosmeticky upravit až v závěru (20:25). Letohrad hrál razantně a z výšky (kluci mladí a vysocí), s kvalitním blokem, velmi dobří byli rovněž na podání (zejména univerzál). Ve druhém setu jsme se ale chytili, několikrát jsme zaškodili servisem (Martin a Míša) a pokoušeli jsme se o pestřejší hru. Koncovku jsme však smolně slehli o dva míče a šlo se do třetího. Ten probíhal naprosto obdobně, tahali jsme se o každý míč, do obrátek se dostal zejména Máca. Výsledkem bylo naše vítězství, pro změnu o dva míče……… Čtvrtý set nám nevyšel. Dostali jsme osm přímých bodů z podání, v jednu chvíli jsme prohrávali o deset a soupeře jsme už jen stihli trochu vystrašit šňůrou z 13:23 na 21:24, přičemž následoval Martinův servis do zdi (podotýkám, že po asi pěti výborných podáních).

Průběh druhého zápasu :
Po zvážení stavu jsme začali s Erikem na účku a s Míšou na liberu a změna nám šla k duhu. Získali jsme první set, což se nám často nestává, rozdíl činil dva míče. Druhá sada byla naše od začátku do konce, výjimkou byla jen střední pasáž setu, kdy soupeř stáhl z 18:12 na 18:16, ale koncovku jsme ustáli a vedli jsme 2:0. Oproti prvnímu utkání jsme podstatně zlepšili blok, Míša na liberu se postaral o jistější příjem a to přineslo okamžité zvýšení počtu útoků středem (středáci několikrát krásně skládali do půlky hřiště). Soupeř naopak pokazil pár útoků a příjmů a ztrácel půdu pod nohama….. Ale nebyli bychom to my, kdyby v dalším dějství nepřišla zápletka - pokazili jsme pár lehčích míčů a útoků z kůlu, letohradský univerzál opět po delší době našel servisem díru v našem příjmu a my ztratili koncovku třetí sady (asi 21:25). Ale naštěstí následoval další střih - 4. set byl náš v poměru 25:16, když rozhodující náskok jsme si vybudovali již na začátku setu a klidným ztrátováním (nutno podotknout, že zvláště výborně hrál pan Marcel, který v útoku ve čtvrtém setu uhrál doslova vše, na co sáhl) jsme si došli pro výhru.

Ponaučení, bratři v trysku :
¨ celkem si cením skutečnosti, že jsme ve druhém zápase dokázali přehrát nabuzený a rozjetý Letohrad - čistě volejbalově jsou na tom letohradští hráči velmi dobře……
¨ je zajímavé, že utkání dopadla úplně stejně jako na podzim, a to včetně následnosti vyhraných setů
¨ ve druhém utkání se trochu trápil pan Martin, avšak ke cti mu je nutno přičíst, že nesklopil hlavu a bojoval
¨ v prvním utkání nám chyběl zejména blok (osahali jsme toho dost, ale zadekovaných míčů bylo hodně málo) a jistota na příjmu (dokonce bych řekl určitá mentální připravenost na razantní skákané podání). Druhý zápas byl z naší strany v těchto činnostech o třídu lepší.

Vojta

menu

7. dvojzápas - 30.11.2002
Soupeř : Sokol Výprachtice (doma)
Rozhodčí : pan Chudomel

Sestava : Vojta N, Peggy B, Jarda Procházka B, Míša Kovač S, Máca S, Erik S, libero Matěj
připraveni Martin a Kuba

Chyběli : Jarda Peterka (bolavý loket - zánět či co), Peťa Bohatý, Jirka Tůma, David (čerstvý výron)

Průběh prvního utkání :
S "jednonohým" nehrajícím trenérem Davidem a dvěma letošními "homo novus" (Kuba a Matěj) na lavičce jsme vstoupili do souboje s již tradičním rivalem velice nejistě a první sadu jsme ztratili poměrně lehce 18:25. Výprachtičtí jednoznačně sázeli na výborné bloky (jak dosahem, tak kompaktností) a velmi pečlivou hru v poli, přičemž v útoku si nedělali potíže a jednoduchou taktikou přistřelených kůlů v pohodě otáčeli. Přidal-li se k tomu náš slabší příjem, bylo jasno. Od druhého setu se ale karta obrátila - začal se nám dařit servis (Míša, Máca a Erik skákali, což přineslo jednak občas přímý bod, jednak podstatné ztížení práce pro soupeřova nahrávače), zlepšili jsme obranu na síti a trochu i v poli, což je pro nás vždy úspěch, a na kůlu se po obvyklém rozjezdovém setu definitivně probudil pan Máca. Hráli jsme dobře a soupeře jsme dvakrát nepustili přes dvacet bodů. Čtvrtá sada pak byla zcela vyrovnaná až do koncovky, kde jsme z dvoubodového náskoku dokázali odskočit na 24:20 a zápas dotáhnout do vítězného konce. 3:1

Průběh druhého zápasu :
V nezměněné sestavě jsme prožili stejný boj s opačným koncem. Po obligátně ztraceném prvním setu jsme druhý vyhráli my, avšak kolaps ve třetí sadě (v polovině setu jsme nechali soupeře odskočit asi o šest bodů - opět nás dělala výborná obrana soupeře a následné vlastní chyby) nás postavil do nepříjemné situace. Čtvrtý set proběhl ve znamení urputné bitvy o každý míč, dle svědectví přítomných byl k vidění výborný volejbal. Místo Erika hrál na smeči Martin (vůbec ne zle), Matěj na liberu nebral ohled na dlouhou pauzu a výborně plnil liberovské úkoly a ještě stihl hecovat, Marcel statečně bojoval s únavou a mydlil z kůlu. Při nástupu do koncovky jsme měli asi dva body navrch, přičemž jsme o ně přišli trochu smolně, když Míša z hlavního kůlu útočil dvakrát velmi sebejistě na podlahu, ovšem vždy zhruba deset čísel vedle (jednou lajna, jednou diagonála). Pak se už překulovaly setboly ze strany na stranu, přičemž šťastnější byly Výprachtice, a to v této souvislé míčové řadě : jeden příjem Matěje na galerii, jeden příjem Peggyho skoro do zdi za rozhodčím, odkud Máca jen vyškrábl, avšak přehodit už nešlo…………. 1:3.

Ponaučení, bratři v trysku :
· naše podzimní bilance je 5 výher, 9 proher, na čtvrté místo v tabulce ztrácíme dva zápasy, jsme však předposlední o skóre za Chvaleticemi
· po předchozích stescích na rozhodčí - pan Chudomel pískal velmi dobře, těch pár chyb rozdělil přibližně rovnoměrně, protestů bylo minimum. Ono se pak dobře hraje, což dle mého potvrdí i Výprachtičtí…………
· po pravdě - ve druhém zápase jsme trochu vytuhli fyzicky, nebyla síla na to, abychom soupeři odskočili na větší náskok a sety rozhodli před koncovkou. A za stavu 25:25 už je to často loterie…..
· děkujeme zapisovateli panu Krupičkovi za celopodzimní podporu.
· oslňující výkon podal v prvním zápase vysloužilý volejbalista MUDr. Robert Fuerbach, který, vyzbrojen dcerou a velice hlučnými hrkačkami umně zhotovenými z pet-lahví a matiček, zajistil velmi bouřlivou kulisu prvního zápasu. Bohužel před čtvrtým setem musel odejít (asi oběd či co), avšak decibelní nástroje zanechal na místě ku další podpoře. Využity byly až Erikem v posledním setu druhého utkání, ovšem bezezbytku.
· věc nevídaná - utkáním bylo přítomno 6 až 12 fanoušků (počet kolísal), kteří po druhém zápase zatleskali. Velmi nezvyklé……… Měl jsme ale pocit, že tentokrát netleskali proto, že už je konec a mohou jít domů….. J

Vojta

menu

6. dvojzápas - 24.11.2002
Soupeř : VK Litomyšl (venku)
Rozhodčí : pan Škrábek

Sestava : Vojta N, Peggy B, Jarda Procházka B,David S, Máca S, Erik S, Miša Kovač S + libero

Chyběli : Matěj, Kuba (civilka a lanové centrum v Tanvaldě), Jarda Peterka (bolavý loket - zánět či
co), Peťa Bohatý, Martin, Jirka Tůma

Průběh prvního utkání :
Litomyšlská hala je krásná, nová a z našeho hlediska "obyvatel útulné sokolovny" velmi, velmi velká. Tato skutečnost dělala ve spojitosti s dobrým servisem domácích (dlouhatánské plachty nebo naopak razantní smečované podání, obé prakticky bez chyb) našemu příjmu v prvních dvou setech neřešitelné obtíže, v důsledku čehož jsme dvakrát téměř nepřelezli 15 bodů. Vůbec jsme se nedostali do hry a naše produkce se spíše podobala hře na honěnou, jejíž náplní bylo rozprostřít akční rádius našeho snažení na co největší plochu palubovky. Ve třetím setu jsme se konečně trochu chytili, Litomyšl pár riskantních podání zkazil a najednou se hrál vyrovnaný volejbal a soupeř bral tajmy. V koncovce jsme byli šťastnější my a získali jsme třetí sadu v poměru 26:24. Dobře jsme zahráli v setu čtvrtém, avšak pouze do stavu 17:17. Pak jsme z údivu nad výkonem rozhodčího a hlavně vlastní nekoncentrovaností zkolabovali ve všech činnostech (dva totálně zkažené příjmy, tři útoky po horších příjmech do autu nebo nevykrytelně do bloku, jedna náhra za hlavu nalepená strašně k saku) a Litomyšl tedy vyhrál 3:1.
Průběh druhého zápasu :
V druhém zápase nastoupil Míša Kovač na liberu, což nám nesporně pomohlo na příjmu a v poli. Průběh zápasu byl tentokrát vyrovnaný od prvního míče, první set jsme slehli asi o čtyři, druhý set jsme asi o tři vyhráli, třetí set jsme slehli o dva a dost blbě, čtvrtý set jsme slehli o čtyři a velice blbě……… Litomyšl byla lepší na servisu a příjmu, občas zahrála výborné kombinace, které rozebíraly naší obranu, my jsme hráli jednodušeji, s dobrým blokem na obvyklé útoky, na kůlu podával vynikající útočný výkon Máca. Chyběl kousek………

Ponaučení, bratři v trysku :
· Litomyšl nás přehrál hlavně a především na podání a příjmu - hlavně zpočátku jsme si vůbec nemohli poradit s velkým prostorem sportovní haly a velmi dobrým podáním soupeře. I v dalším průběhu jsme ale ve srovnání kvality podání a příjmu znatelně zaostávali - krátce řečeno jsme soupeřem mnoho potíží nenadělali, zatímco on nás po celou dobu tlačil……….
· stesky na rozhodčí se stávají folklórem těchto příspěvků. Budeme pravděpodobně uvažovat o zřízení zvláštní sekce, která se bude zabývat touto problematikou, přičemž o jejím názvu bude rozhodnuto později (momentálně mě napadá třeba "Gilotina" nebo "Ze života těch, kteří žijí s hlavou v oblacích"). Tentokrát však bylo dosaženo netušených obzorů, pitva nemá cenu, lépe poslouží jeden příklad za všechny : v lámacím stavu po příjmu a náhře smečuje Míša Kovač z vedlejšího kůlu, míč tečuje pásku a soupeřův blok a od něj se odráží do pole soupeře. Rozhodčí přiznává míč soupeři a gestikulací i slovy vysvětluje, že důvodem byly čtyři údery na naší straně !?!?!?!?……?!?!? No comment, ten člověk si asi myslí, že páska je chyba, přičemž v tomto případě by nešlo o chybu, ani kdyby se rozehra posuzovala podle prvních českých pravidel z roku 1921!
· a teď něco zcela jiného : dovolím si Vám popsat poslední míč druhého utkání. Po servisu soupeře dobře útočíme, Litomyšlští (tento tvar jsme si nemohl nechat ujít J) s vypětím chabých sil vracejí míč zadarmo přes doprostřed našeho placu, kam už se přesunul Peggy. Všichni se hotovíme k útoku, avšak nezřízený romantik a zoufalec Peggy zařazuje prvek hojně užívaný na trénincích panem Z.Z. ku zesměšnění protihrajících spoluhráčů, totiž "ritern", return alias "na první přes". Peggy tak činí prsty, sice bez zlomeniny, avšak s jasně čitelným následkem - Litomyšl sezobne laskominu a obratem vrací míč útokem nejlepšího smečaře přes naší zcela konsternovanou a tudíž nekompaktní obranu na podlahu a je po zápase. Trest dosud nebyl vynesen.
· v pondělí 25.11.2002 si na treninku udělal David pěkný výron v kotníku. Měsíc sádra. Snad bude do konce ledna 2003 fit…………..


Vojta

menu

O vyhraných prohrách a prohraných výhrách
V našem zatím posledním domácím soutěžním zápase s mužstvem Rozhraní nastalo něco, nač náš tým není rozhodně zvyklý - podařilo se nám vyhrát prohraný zápas. Ne že by se v světě širém tento úkaz již nevyskytl, avšak právě v přímé spojitosti s naším mančaftem se fakt, že nastal, rovná v míře překvapivosti průletu Halleyovy komety kolem Země v jiném, než vesmírnými zákonitostmi daném intervalu. Pokusím se nyní pro zajímavost zapátrat ve své paměti a zavzpomínat na "otočené" zápasy našeho týmu. Podotýkám, že nebudu čerpat z žádných písemných podkladů, jen ze své hlavy. Rovněž nebudu psát o turnajových utkáních, kde, jak všichni účastníci letních setkání vědí, často dochází k nečekaným obratům ve skóre, obvykle v závislosti na postupném střízlivění soupeřících borců či naopak na míře a rychlosti konzumace lihových a chmelových nápojů (zcela dle osobních dispozic hráčů a týmových dispozic družstev). Konečně - oddíl o vyhraných prohrách (pokud by byl souhrn prohraných výher kompletní) by byl asi kratší…………


· O vyhraných prohrách
Nejstarší výhra našeho týmu ze stavu 0:2 na 3:2 pochází dle mých posledních zbytků paměti někdy ze sezóny 1991-92. Bylo to za blahých časů bílých míčů, počítání na ztráty, bagrové exkluzivity na příjm a my jsme hráli v Litomyšli krajský přebor dorostenců. Z tehdejších dob jsme zbyl v našem týmu já, Jirka Tůma a Erik Nykl, možná už tehdy hrál i Petr Bohatý. Z družstva soupeře si pamatuji blokaře Novotného, který proti nám dodnes nastupuje v KP I a který již tehdy zcela dominoval v týmu soupeře. Dále s námi hráli např. Evžen Bečka, Radek Šťastný, Roman Pavlata, Kamil Blažek atd., trenérem byl Vladislav Pavlíček. K samotnému zápasu - soupeř si nás vodil jako medvěda, v prvních dvou setech jsme udělali vždy asi 5 až 8 bodů a ve třetím byl už stav 14:7 pro Litomyšl. V koncovce však nastoupil Radek Šťastný, který sebou někokrát plácl na zem, vybral nemožný míč, uhrál pár "šťastných" míčů na síti a my jsme se překvapivě chytili. Z dalšího průběhu si pamatuji jen to, že Evžen Bečka mnohokrát podusil blokem na středu nejlepšího hráče soupeře (Litomyšl hrál systém vše na Novotného) a že jsme vyhráli 3:2. Trenér říkal, že to bylo zejména kondicí…..J.

A tím by výčet mohl skončit, neboť dle mého prostě již není kam sáhnout J. Historické anály obsahují například nečekané výhry na hřištích favoritů (třeba v Přibyslavi, v čase vrcholného podzimu, kdy za větru a jemného posněhávání byl náš vyjednavač Jirka Tůma s návrhem na 1:1 zahanbujícím způsobem zapuzen, ovšem následně se nám k poměrně silnému údivu obou týmů podařily dvě výhry 3:2, vždy za infarktových okolností - dlužno podotknout, že většinou jsme v Přibyslavi pukali…….), hrdinná vítězství za tíživých okolností (hráli jsme taky jednou v sobotu a v neděli za sebou a všechna čtyři utkání jsme vyhráli 3:2 - tuším, že to bylo s Chvaleticemi a Světlou), těsná vítězství zakončená zběsilými míči (ve Světlé, ještě za klasického počítání jsme vyhráli čtvrtý set 17:16, přičemž poslední míč uhrál vyhlášený neurotik Ondra Cach servisem po lajně přesně do zadního rohu hřiště v zóně 5 ……………..), vítězství ze strachu (první utkání v KP I jsme hráli se Slávií Hradec Králové B a všichni jsme byli tak vyklepaní, že jsme zahráli výborně a připsali si dvě výhry - do konce soutěže už jsme vyhráli jen jednou……….), prostě vítězství různorodá. Avšak při veškerém snažení si nevzpomínám na žádný další zápas, který by náš tým vyhrál ze stavu 0:2. Vyzývám tedy všechny - kdo si vzpomene, pište na webmastera Peggyho!!!!!!
· O prohraných výhrách
Předesílám ovšem, že v paměti mám pouze nejčerstvější případ z loňské sezóny - doma na jaře s Výprachticemi, po této prohře jsme si ve druhém zápase udělal parádní výron a bylo do května vymalováno……. . Avšak na další kolapsové zápasy si nevzpomínám. Ne že bychom takové nesehráli, ale náš kolaps zpravidla trvá od prvního míče, z čehož plyne, že se raději vůbec nevystavujeme riziku neblahých následků infarktových koncovek a své prohry realizujeme v jasné a průhledné podobě 0:3, maximálně pak 1:3. Naopak lze z tohoto faktu vyčíst, že pokud vedeme v zápase 2:0 na sety, v drtivé většině případů dokážeme dotáhnout utkání k úspěšnému konci. Na tomto závěru by věru nebylo nic světoborného, protože je zcela logický a empiricky dokazatelný. Ovšem v případě našeho týmu ztrácí z valné části svou vypovídací a statistickou hodnotu. Počet utkání, v nichž se dostaneme do vedení 2:0, je tak nízký, že jakýkoli vědecký závěr z těchto soubojů utvořený konverguje k hranici statistické chyby, pročež je pro praxi zcela nepoužitelný. Anžto jsme se rozkecal, končím opětnou výzvou - zalovte v paměti a podělte se s webmasterem Peggym o vzpomínky na "otočená" utkání!!!!!!


Vojta

menu

5. dvojzápas - 16.11.2002
Soupeř : Sokol Rozhraní (doma)
Rozhodčí : pan Bubák

Sestava : Vojta N, Peggy B, Jarda Procházka B,David S, Jirka S, Máca S, Erik S, Miša Kovač libero,
střídali Martin S a Erik S, Peťa Bohatý zajistil v prvním utkání zápis (dík)

Chyběli : Matěj, Kuba (civilka a lanové centrum v Tanvaldě), Jarda Peterka (bolavý loket - zánět či
co)

Průběh prvního utkání :
Ustálená podzimní sestava vstoupila do zápasu bez problémů a v prvním setu povolila soupeři jen 16 bodů, když rozhodující sňůra vznikla při podání Davida. Pak jsme ale trochu povolili, soupeř výrazně omezil chyby na příjmu, několikrát složil velmi rychlý rychlík středem a skóre bylo po celý set velmi vyrovnané. Tajmovali jsme za stavu 5:8 a 19:20, naopak jsme několikrát nedokázali rozmnožit 2 až 3-bodové vedení. V koncovce jsme však udrželi pevnější nervy a ze stavu 22:22 jsme vyhráli 25:22. Třetí sada byla pokračováním předešlého vývoje, měli jsme zejména problémy s obranou po našem servisu. Naději na klidnější koncovku jsme si zazdili sami (z 19:16 na 19:19) a set skončil po infarktové tahačce 30:28 v náš prospěch.

Průběh druhého zápasu :
Do zápasu jsme šli ve stejném složení a začali jsme dost apaticky, což vyústilo ve stav 5:9. Po oddychovém čase jsme trochu zlepšili útok i hru na bloku a otočili na 12:9 a 19:15. Vše vypadalo dobře, avšak přišel zcela nečekaný zásek a šňůra soupeře až na stav 19:24 v náš neprospěch. Příčiny? Mnoho a všechny podstatné…….. Naštěstí pro nás však houpačka prvního setu pokračovala a my jsme směsicí naší bojovnosti (kterou obvykle dokážeme vyšťárat až za beznadějných stavů) a několika soupeřových chyb vyrovnali na 24:24. Načež následoval další hororový závěr s pěti mečboly na naší straně a výhrou Rozhraní v poměru 32:30. Po trochu vzrušené debatě mezi sety nastoupil do dalšího průběhu za Jirku Erik a začalo další kolo. Opět bylo možno sledovat vyrovnaný průběh s našimi pokusy o utržení, kterážto snaha byla neustále mařena vlastními chybami a následným (mnohem více škodícím) hádáním o nich. Přibližně v polovině setu přišel Martin za Davida (který se vůbec nescházel s náhrami a trápil se). Šlo o první výstup Martina v letošní sezóně a podle toho to zpočátku vypadalo - asi dvakrát přímo do bloku (kdyby tam blok nebyl, šla by smeč asi 1,5 m za síť……), několikrát do žebřin. V koncovce soupeř odskočil na 21:24, ještě jsme srovnali na 24:24, ale nakonec 24:26, opět o dva míče!!! No - nevypadalo to dobře…….. Třetí set (s Erikem na účku a s Martinem na směči) jsme začali vyrovnaně, ale postupně jsme začali soupeře přehrávat. Martin ještě párkrát zkazil, ale postupně se uklidnil, vzal si k srdci psychologický pohovor ("nepřemýšlej, nemiř, vyskoč a dej dlouhou diagonálu!!!") a začal skládat míče na zem, Máca nezůstal pozadu a skóre tomu odpovídalo - 18:14, 21:15 a po menším zakolísání nakonec 25:22. Definitivní probuzení potvrdil čtvrtý set, kdy jsme navíc přidali výborné bloky a byli jsme schopni složit i těžké útoky po chycených míčích v obraně - 25:17. Tie- break je vždy trochu loterie, ale dokázali jsme navázat na předchozí set, točili jsme za stavu 8:4, soupeřův tajm přišel za stavu 11:5 pro nás a v pohodě jsme "doztrátovali" na konečných 15:9, přičemž poslední míč patřil Mácovi a jeho pěkné bombě z trojky.

Ponaučení, bratři v trysku :
¨ co moje dlouhá paměť pamatuje, tento mančaft poprvé dokázal otořit zápas z 0:2 na 3:2. Pro srovnání - vloni v Lanškrouně jsme pukli první dva sety rovněž vždy o dva míče, třetí pak pro změnu 14:25. Pro zajímavost zkusím zapátrat po našich zkušenostech s "vyhráváním ztracených zápasů" a s "prohrávaním vyhraných zápasů".
¨ nelze se nezmínit o panu Martinovi, který opravdu nastoupil do utkání rozklepán jak prvnička před hampejzem, z čehož rezutovaly dva útoky "sto tam, dvěstě zpět", dva útoky do žebřin a jedno prase kalibru "minutový šavlový tanec rotujícího míče po pásce spojený s jeho přesunem z hlavního kůlu na handu a následným jeho pádem dvacet čísel za síť do pole soupeře". Takto uhraný míč a rovněž výborné taktické pokyny podané promptně kapitánem mužstva a trenérem - to vše zapříčinilo, že Martin nakonec odehrál dobrý zápas se šťastným koncem pro něj i pro družstvo jako celek, že.
¨ po zápase netekla teplá voda (všichni občané závislí na opatovickém teple se šli asi sprchovat do Sokola), nám to však náladu nezkazilo. Zasloužený Rychtář nejlepších hráčů byl namístě, o celkové konzumaci se raději nebudu šířit, neboť tolik houskovýách knedlíků na jednom talíři jsem skutečně již dlouho neviděl J

Vojta

menu

Jak udělat z volejbalu bramboračku………
Velmi krátký faktografický úvod : 2.11.2002 Chrudim - Žichlínek 1:3 (ve čtvrtém setu 24:26) a 1:3, rozhodčí pan Koblížek z Pardubic. Zvláště v prvním zápase zcela vyrovnaný souboj ukončený naší nevynucenou chybou. A ve druhém souboji pěkně propečený fujtajbl……

Východiska : zcela vyrovnaní soupeři, Žichlínek o něco zkušenější a vyšší

Co se taky stalo :
¨ za Žichlínek nastupuje na smeči velmi zkušený hráč s číslem 2 (jmenovat není nutno), který si s rozhodčím vzájemně tyká, v požehnaných chvílích vzájemného porozumění mu přátelsky klepe na koleno a úsměvem kvituje jeho správně orientovaná rozhodnutí……
¨ odpalovacím impulsem se stal míč (asi za stavu 12:12), kdy Žichlínek reklamuje teč našeho hráče, rozhodčí přesto píská aut. Následuje divadelní výstup hráče č. 2 za komparsní podpory kapitána týmu a několika dalších borců, mezitím se naše družstvo raduje a rozhodčí mění výrok s tím, že se náš hráč přiznal…… Náš hráč říká, že se radoval, načež rozhodčí ukazuje nový míč. Dvojka opět lobbuje a míč je přiznán soupeři……. Ano, jde stále o tentýž míč :o) Opět srocení davu, vyhlášen další nový míč a po pětiminutových diskusích pak definitivně míč pro soupeře……
¨ následně Jirka otáčí pěknou smečí, zatne ruku v pěst a několikrát zapumpuje vítězné gesto. Inkasuje žlutou kartu a soupeř bod, neboť svou radost orientoval směrem na rozhodčího, čímž jej asi zesměšnil……. Od té chvíle Jirka pro jistotu zesprostl………..
¨ vytloukáme blok, rozhodčí nevidí, na výzvu (možná nátlak) našeho kapitána Jardy se obrací na hráče s otázkou, zda tečoval. Nevidí ovšem, že před tečujícího se postavil jeho dvoumetrový spoluhráč, který velmi jistým hlasem sdělil, že netečoval……… Rozhodčí tedy vůbec neudržel, kdo blokoval, a rozhodl - teč nebyla. Pokusy vysvětlit, že otázka směřovala na špatnou osobu ? Marnost nad marnost.
¨ každý míč k lajně je rozhodčímu předžvýkán a ideově podán na tykací soudružské bázi žichlínským hráčem č. 2, přičemž ten člověk reklamuje míč pro Žichlínek i v případě, kdy jeho spoluhráč zkazí servis úderem do sítě. Přímý důsledek je nasnadě - body ze sporných míčů inkasuje soupeř.
¨ objevují se první úsměvy na tvářích rozhodčího (jde o úsměvy ironické, přezíravé a nadřazené a jsou vždy orientovány na naši stranu hřiště) a na tvářích soupeřů (jde o úsměvy klidné, s vědomím větru v zádech a jistoty přátelské diskuse……..)
¨ několikrát se opakuje stejná scéna - parádní přešlap soupeřova smečaře pod sítí (nejsme blbci - fakt celá, kompletní, úplná noha i s botou, bez kontaktu se středovou čárou, to vše za probíhající hry, tj. míč ve hře……..). Reakce rozhodčího - 0……..
¨ nálada na hřišti připomíná VŘSR, s gentlemanským prostředím nemá nic společného, nutno říci, že ze strany všech zúčastněných aktérů. Mezitím vším povlává rozhodčí.
¨ mistrovské přiznání teče ze strany žichlínského hráče č. 2 za stavu 23:17 pro nás ve třetím setu……….
¨ oddechový čas, kapitán soupeře diskutuje po celou dobu tajmu s rozhodčím……
¨ libero střídá v rozporu s pravidly……
¨ již rezignujeme na reklamování tečí, tahaných míčů a sítí.

Co všechno víme : při nepřízni rozhodčího je nejdůležitější neprotestovat a soustředit se na hru, nekecat s rozhodčím, nekecat se soupeřem, nehádat se mezi sebou, nerezignovat a bojovat o každý míč, přehrát soupeře hrou a ne řečmi, hledat chyby u sebe a pokoušet se zlepšit vlastní hru. To vše jsme nedokázali a proto jsme se Žichlínkem dvakrát prohráli.

Vojta

menu

4. dvojzápas - 2.11.2002
Soupeř : SK Žichlínek (doma)
Rozhodčí : pan Koblížek

Sestava : Vojta N, Peggy B, Jarda Procházka B,David S, Jirka S, Máca S, Miša Kovač libero,
ku střídání Peťa Bohatý

Chyběli : Matěj, Kuba (civilka a lanové centrum v Tanvaldě), Jarda Peterka (bolavý loket - zánět či
co), Martin, Erik

Průběh prvního utkání :
Žichlínek disponuje letos velmi zkušeným týmem a zejména jeho kůlaři jsou velmi dobří. Po osmi odehraných kolech je na prvním místě se skóre 7:1. Odehráli jsme s nimi zcela vyrovnaný zápas s vývojem skóre 0:1, 1:1, 1:2, 1:3, přičemž rozdíl míčů v jednotlivých setech byl 2, 3, 3, 2. K úspěchu nám chyběl lepší blok krajních hráčů a lepší psychika. Poslední míč jsem po ubráněném útoku soupeře vyhodil bagrem do autu………..

Průběh druhého zápasu :
Bohužel od poloviny prvního setu se více mluvilo, než hrálo, což ovšem daleko více svědčilo soupeři, který hrál stále stejně dobře, my však nekoncentrovaně a hůře……………. Žichlínek vyhrál dva sety (skóre vždy okolo 20 bodů), přesto jsme se dokázali ještě postavit na nohy a snížit na 1:2, ale čtvrtý set nám vlastními chybami utekl mezi prsty a šlo se domů - opět 1:3.

Ponaučení, bratři v trysku :
¨ původně byla bezprostředně po utkání sepsána jiná zpráva o jeho průběhu - emotivní, rozhořčená, vzteklá, poněkud sprostá a sarkastická, důvody prohry mimo hřiště hledající a nacházející. Po konzultaci však podávám tuto v rámci možností objektivní sumarizaci.

Vojta

menu

3. dvojzápas - 26.10.2002
Soupeř : Energetik Chvaletice (venku)
Rozhodčí : pan Janků

Sestava : Vojta N, Peggy B, Jarda Procházka B,David S, Jirka S, Máca S, Erik S, Miša Kovač libero

Chyběli : Matěj (ještě v USA), Péťa Bohatý (turnaj na Bradle), Kuba
(civilka a lanové centrum v Tanvaldě), Cvetler (práce v Praze), Jarda Peterka (bolavý loket - zánět či co)

Průběh prvního utkání :
Nastoupili jsme s Davidem na smeči a s Jirkou na účku, ostatní na svých běžných místech. Začátek byl z naší strany trochu vlažnější, prohrávali jsme až 4:8 a 5:9, ale poměrně trpělivou hrou jsme vývoj setu otočili a vyhráli celkem v pohodě asi 25:20. Druhý set byl zcela vyrovnaný, bohužel opět přišel z naší strany často zařazovaný zásek před dvacítkou, kdy jsme několikrát neotočili, a set byl ztracen. Naštěstí jsme se rychle oklepali a do třetí sady jsme vstoupili s jistotou, která s postupujícím časem narůstala. Výborně se rozehrál Máca na kůlu, solidně hráli blokaři (i přes velkou výškovou převahu Chvaletických), dařilo se i v poli. Po vyhraném třetím setu (cca 25:21) už následovala naše exhibice, kterou založila šňůra výborných plachťáků pana Davida, po nichž jsme se výborně bránili, uhrávali chycené míče (pan Máca) a několikrát si smlsli blokem na soupeřových útocích. Stav vystoupal až na 9:2 v náš prospěch a po zbytek setu kolísal mezi 7 až deseti body. Konečný výsledek (25:16) mohl být ještě výraznější, nebýt dvou nádherných náher autora tohoto příspěvku, kdy po úspěšné obraně (smeč soupeře chycený vysoko a doprostřed placu) směřoval míč z jeho prstů na soupeřovu stranu sítě a metr do autu s přímým ohrožením rozhodčího…. Asi vítr……

Průběh druhého zápasu :
Sestava stejná, jen za Jirku šel Erik, přičemž hrál kůla a David účko. Chvaletice nastoupili viditelně s velkou chutí vyhrát, ale ani my jsme nehráli zle a probíhal vyrovnaný boj, bohužel koncovku prvního setu jsme o dva body slehli, zejména asi proto, že jsme vyházeli osm servisů. Do druhé sady šel David zpět na kůl a Erik na účko, ale prostředek setu nám ujel (zejména na příjmu) a pětibodovou ztrátu jsme již nedohnali. Ale dále - ve čtvrtém setu jsme byli viditelně o kousek lepší, vedli jsme ještě 18:14, ale soupeř zabral, my jsme dvakrát blbě nahráli a dvakrát útočili z kůlu do autu a šlo se nervově náročné koncovky. Vedení se několikrát přelilo, na setboly to bylo zhruba nastejno a přišel poslední míč….. Za stavu 28:29 pro Chvaletice jsme dobře přijali, náhra letěla za hlavu na kůl na Davida, který krásně ze strany vytloukl čistým úderem pozdě doskakující soupeřův blok (čili žádná neznatelná teč nehtem, žádné převalování míče po pásce, žádný "míč k přemýšlení"…..). Rozhodčí ukázal aut a nediskutoval. Sprostí byli všichni, i Jarda Procházka……. Smutní jsme byli taky……..


Ponaučení, bratři v trysku :
- dvě těsně prohrané koncovky rozhodly druhý zápas, přesto si myslím, že jsme oba zápasy hráli velmi solidně a s chutí
- ta poslední neodpískaná teč měla rozměry cca 11285 x 23479 x 25697, vše v kilometrech. Aspoň já to tak vidím………

Vojta

menu

Referát matematický se šťastným koncem (CR - Letohrad, 20.10.2002)
Bylo nás šest. Dva přišli v devět. Jeden přišel v devět deset. Jeden přišel v devět dvacet. Dva přišli v devět dvacet dva. Sedmý přišel v deset, protože myslel, že v deset je sraz a hra bude v jedenáct. Osmý přišel v deset patnáct, zapsal zápis a pak odešel, protože hladina alkoholu v jeho krvi klesla pod únosnou míru, tj. pod 1,5 promile.

Bylo jich dvanáct. Všichni přišli před devátou. Měli jednotné teplákovky, někteří byli vysocí a rychlí, jiní rychlí a vysocí, ostatní menší, rychlí, s výskokem. Měli dva trenéry.

V prvním zápase jsme hráli ve stejné sestavě, jako v Pardubicích, protože při daném počtu přítomných více variant naklonovati prostě nejde. 0:1, 0:2, 1:2, 1:3, když všechny tři sety byly odevzdány soupeři identickým zásekem, a to několikerým neotočením v jednom (připojuji, že vždy jiném) postavení za stavu okolo dvacítky, obvykle v posloupnosti blbá náhra - útok do autu - blbej příjem - útok do bloku. Univerzál (jeden z těch, co přišli v devět dvacet dva) hrál pouze s jednou kontaktní čočkou, což nám laskavě sdělil až po utkání. Neúspěšný zápas byl ukončen fyzicky neobyčejně náročným úkonem, kdy podání rukou soupeři trvalo cca pět minut, neboť souvislá řada hráčů na druhé půlce kurtu se táhla skoro třikrát kolem naší malé tělocvičny…. :o).

V druhém zápase nastoupil na bloku hráč, který přišel v deset, jeden z těch, co přišli v devět dvacet dva šel na kolík, druhý, zvaný Žižka, střídal a psal zápis (poprvé v životě, gratulujeme!!!!!!!), a kulturista teoretik, který přišel v devět deset, hrál na účku. Soupeř si dovolil zkusit druhou šestku (bez problémů, hráčů bylo dost) a první set byl 25:14. Dále už hrál jejich základ (u nás taky, ale jediný možný ………), ale naše nominační šachy se velmi osvědčily a druhý set byl 25:21. Třetí sada jako by vypadla z prvního zápasu, však neklesli jsme na mysli a poslední set byl repetitivní - 25:14. Hráče, co přišel v deset jsme fakt nutně potřebovali, pookřál i hráč, který se doplazil v devět dvacet dva, rovněž pak hráč, který se dokolébal v devět deset, činil soupeři nemalé problémy výbornou hrou, a to nejen na síti, ale i v poli, za což získal obdiv všech přítomných, zejména pak spoluhráčů, kteří dovedou ocenit laškovnou hru náhody a štěstí :o).

Sumarizace : 1x smažený hermelín se šunkou a opékanými bramborami a tatarkou, 1x rolka s bramborem, 1x smažený sýr s bramborem a tatarkou, 1x hovězí pečeně se sedmi houskovými knedlíky, 1x hamburská omáčka se třemi knedlíky (poloviční porce), vývar, poloviční vývar, 2x pito, jeden rychtář, jeden gambrinus, dvě velké limonády, čaj. Hodnocení na škále 538 až17465 : 10235,98.

Osoby a obsazení :

Hráči, co přišli v devět : Peggy (blok), Vojta (náhra)
Hráč, co přišel v devět deset : Jirka (1. zápas smeč, druhý zápas účko)
Hráč co přišel v devět dvacet : Máca (smeč)
Hráči, co přišli v devět dvacet dva : David (1. zápas blok, 2. zápas smeč), Míša Kovač (1.
zápas účko, druhý zápas zápis)
Hráč, co přišel v deset : Jarda Prochy (2. zápas blok)
Hráč, co přišel v deset deset : Peťa Blange

menu

1. dvojzápas - 12.10.2002
Soupeř : Sokol Pardubice (venku)
Rozhodčí : pan Mikunda

Sestava : Vojta N, Peggy B, David B, Jirka S, Máca S, Miša Kovač U, na střídání Erik

Chyběli : Jarda Procházka (?????), Matěj (ještě v USA), Péťa Bohatý (služebně v Brně), Kuba
(civilka a lanové centrum v Tanvaldě), Cvetler (práce v Praze), Jarda Peterka
(bolavý loket - zánět či co)

Průběh prvního utkání :
Naše sestava vypadala na první pohled naprosto zoufale, a to již na první pohled. Na druhý pohled pak bylo zasvěcencům jasné, že navíc Máca hraje první zápasy od 9.12.2001, že Jirku čekají opět po mnoha letech dva zápasy za sebou, že Míša Kovač si byl s námi zahrát od 1.8.2002 asi třikrát, nadto Erik přijel po půl roce z USA, kde si vůbec nesáhl na balon, o výskoku nemluvě……… Čili vyhlídky minimálně "nerůžové". Nálada některých hráčů na pátečním tréninku byla dosti pochmurná. Začátek utkání tomu odpovídal. Pardubáci vedli asi 8:4, pak dokonce 15:6 a vypadalo to na prorostlý debakl. Ten se však naštěstí nekonal, skóre prvního setu jsme vytáhli na 21:25 a další dva sety skončily shodně 22:25, vždy však po pěkném sportu.

Průběh druhého zápasu :
Sestava stejná (ovšem J), začátek taky, první set jsme pukli 16:25. Pak jsme ale zvedli hlavu a soupeř se musel začít klepat - David několikrát za sebou zadeskoval pardubické smečaře, Máca se na kůlu skoro nemýlil (a to ani po horších příjmech, což bylo velmi důležité), mě se konečně podařilo nahrát i Jirkovi pod ruku (v předchozím průběhu to vesměs lítalo 2m od sítě - viz ponaučení J) a druhý set byl náš v poměru 25:20. A jeli jsme dále - soupeř dělal co mohl, střídal (bylo jich asi 13…….), tajmoval, přesto jsme vedli 16:10, pak ještě 22:20, kypěly nervy (rozhodčí přehlédl několik jasných míčů typu "Mácův servis na zem, od rukou soupeře poté nahoru, ale hraje se dál.…..!?!"), setboly na obou stranách a nakonec výhra Pardubic 28:26 po Mácových prstech do pásky a Davidově smeči z trojky do bloku. Čtvrtý set už jsme neustáli a Pardubáci nás lehce zařízli asi 25:17.


Ponaučení, bratři v trysku :
- nahrávka za hlavu v mém podání byla tragikomedií s lehkým kriminálním podtextem (v prvním zápase mě Jirka několikrát málem zabil).
- na rozhodčího byli sprostí tito : Jirka (na čestném prvním místě za komplexnost, strukturální a obsahovou pestrost a vysokou jazykovou kulturu jeho nadávek), Vojta, Máca, Peggy a dokonce i dva kliďasové David a Míša.
- Máca opět dokumentoval sametový nátisk a udivující přesnost při odbíjení prsty, neboť dvakrát umístil míč hraný z naší strany zadarmo na třetí přes prsty přímo na pásku, kde tento setrval za hrobového ticha několik vteřin v rozhodování, na jakou stranu kurtu se překulí, načež neomylně skončil u nás……..
- tento dvojzápas měl být původně sehrán dne 9.11.2002, protože však v tento den by se náš již takto prořídlý tým nemohl sejít vůbec, vyšli nám Pardubáci vstříc a zápas byl předehrán. Děkujeme.

Tož tak. Vojta

menu

První dojmy z vystoupení naší reprezentace na volejbalovém MS
Tento krátký text píšu v pondělí 7.10.2002 ráno a naši hráči vypadli včera večer, cca v 23,30 středoevropského času. Mé syrové dojmy shrnu takto :

- nejdříve můj názor na naše soupeře : Holanďané hráli výtečně, prohraný zápas s Francií jsem neviděl. Mají velezkušené a velmi dobré kůlaře Goertzena a Nummerdora, nejlepším blokařem v naší základní skupině byl dle mého Olsthorn, nahravač Freriks je ve dvaceti letech světovou třídou. Slabinu u nich vidím na univerzálu (Schuil určitě nehrál dobře) a druhém bloku (Paulides je nevýrazný, kdyby hrál Bas van den Goor……..). Kuba sice vypadla již ve skupině, ale herně byla výborná a stonala pouze na nezkušenost, my jsme jí však vyšli vstříc ještě větší nervozitou…….. . Přesto doporučuji zapamatovat si pro budoucnost (třeba OH v Aténách) jména jako Cala, Domenico Speek nebo Gonzales………. Řecko – postoupilo do čtvrtfinále, víc možná není třeba dodávat, moc se mi líbila kompaktnost jejich základní šestky a výborné libero (Dimitrakopulos), doslova z nich kape „otlučenost“ Světovou ligou. Brazilci jsou světovou extratřídou, mají jedinečný team-work, který naprosto skvěle elegantně zvládá řemeslo a obsluhu skvělého nahrávače Mauricia, o skvělé sehranosti blokujících hráčů a následné elastické obraně v poli nehovořím…… Francouzi mě překvapili – skvěle brání (libero Henno), na univerzálu mají jistotu v podobě Capeta (bývalý přijímající kůlař, ovšem typově ranař s výškou 202 cm, věk lehce přes 30…..), zbytek mladí skákači se zkušenostmi z Itálie (Daquin,Granvorka) nebo Paris Volley (Antiga, Frangolacci).

- naši nehráli blbě, z toho bych vyšel. V této více než dobré společnosti jsme odehráli zcela vyrovnané souboje se všemi soupeři kromě Brazilců. Dva pětiseťáky s Holandskem byly krásné, dramatické a v konci smutné, ale vyjma taktéž pětisetového vítězství z ME 1999 jsme Holanďany porazili naposledy snad v r.1985 a ve vzájemných zápasech za posledních 12 let si nás v klidu vychutnávali s prstem v nose (příkladmo na ME 1997 jsme pukli 0:3 a počet námi dosažených bodů při počítání se ztrátami vystoupal za celý zápas asi k číslu 12…….., na MS 1998 jsme už při tie-breakovém počítání podlehli také 0:3 a v žádném setu jsme nepřelezli 20 bodů…….., na ME 2001 jsme pukli 1:3 a ve vyhraných setech nás Holanďané nepustili přes 19 bodů……..). Letos byla výhra opravdu blizoučko, odpověď na otázku, co nám ještě chybělo k výhře, se nebudu (nebo asi budu, ještě uvidíme J) pokoušet na tomto místě řešit. Na obdobné úrovni byly i zápasy s Řeckem a s Francií (nepočítám poslední set, kdy smutek Lébla, Raka a Nováka nad ztracenou šancí doslova čišel z obrazovky…..). Zápas s Kubou byl poznamenán vstupní nervozitou a jedině Brazilci byli hmatatelně lepší (zde ovšem nasadím příslovečné „ale“ – první set jsme prohráli 20:25, ovšem při pohledu na statistiku zjistíme, že všechny činnosti byly zhruba „fifty-fifty“, jediný markantní rozdíl byl na podání – Brazilci 5 přímých bodů, Češi jeden………).
- naši nehráli fantasticky, to bych hned připojil. Myslím, že po tom, co jsme v minulých dnech viděli, je všem jasné, že kdyby naši takzvaně „chytli slinu“, mohli jsme se skutečně dočkat historického úspěchu. Družstvo však odvedlo svůj standard a výsledek tedy dle mého přesně odpovídá jakémusi „teoreticko-matematickému“ rozložení sil. K tomu, aby mančaft překročil svůj stín (tj. předvedl nadstandard, více než 100%) je třeba některá (nebo lépe všechny…) z následujících složek :
- skvělý týmový výkon, kde se hráči vzájemně, opakovaně, vítězně a za všech okolností podpoří a tvoří tak vítězné týmové sebevědomí (tak hrají na MS v Argentině např. Řekové, kteří občas udělají individuální botu typu smeč na antény, ale jejich kompaktní výkon taková věc vůbec nenaruší)
- mimořádný výkon některé hráčské individuality v týmu, která prostě mančaft svou hrou uklidní a vyvede z krize, když teče do bot. Příkladem hráče, který takové věci dokázal, byl nesporně na klubové úrovni např. Zdeněk Kaláb, ze současných hvězd je takovým typem Vladimir Grbič.
- skvělá úspěšnost některé herní činnosti, o kterou se mančaft může opřít. Klasickým příkladem je např. český tým na ME 2001 a jeho agresivní, uvolněná hra na podání. Výsledkem byla jasná vítězství nad Bulhary, Slováky a Rusy…… . Zde je však nutno doplnit, že musí jít o některou ze „základních“ činností (nevím, jak to říci lépe……). Mám na mysli zejména servis, blok a útok z kůlu, tj. činnosti, v nichž lze za určitých okolností dominovat jaksi bez nutnosti perfektního provedení dalších činností (prostě když vám jde servis, tak dáte eso, byť jste předtím blbě přijali, když vám jde blok, zablokujete třeba i po plachtě……….). Toto pravidlo se nevztahuje např. na pestrou hru nahrávače nebo na útok středem, protože jde o činnosti, které jsou naprosto závislé na slušném příjmu – můžete mít fantastický útok prvním sledem, ale v zápase je vám to na starou belu, pokud vás soupeř zatlačí servisem a vy si zkrátka nepřijmete. Naproti tomu jsou kůlaři, kterým to dáte z půlky hřiště a oni otočí (viz Goertzen, Andre z Brazílie, Baev z Řecka nebo Antiga z Francie).
- klika.

Bohužel český tým na MS nedisponoval žádným z výše uvedených prvků vedoucích alespoň náznakem k možnosti překročení vlastních stínů. Naší špičkovou činností byl útok středem. Rak i Lébl neměli v případě dobře připraveného míče problém, uhrávali body proti každému soupeři bez rozdílu a z jejich útočného výkonu čišela sebejistota a klid (Rak) a sebejistota a agresivita (Lébl). Ovšem náš velmi průměrný příjem (bohužel s klesající tendencí v rozhodujících koncovkách setů…..) tuto nosnou útočnou variantu našeho týmu velmi otupoval a to byla velká škoda. Přitom po přihrávce za 1 se soupeř prostě s Léblem vyvěsit musí, protože jinak je to díra do podlahy s nebezpečím ztrát na životech v řadách polařů……..

- závěrem letmo k našim nejmarkantnějším minusům :
- servis. Bez diskuze. Vůbec nemůžeme pomýšlet na rovnou hru s Brazilci, pokud prohrajeme na přímé body z podání v jednom setu 1:5, při poměru zkažených servisů 8:7. Přitom typově máme hráče, kteří jsou na riskantní skákané podání jako dělaní – Novák, Rak, Lébl, Hudeček, Popelka, Pláteník, i ten Dub umí dát bombu. Na servisu jsme na tomto MS nepřetlačili ani jednoho soupeře. Opět ohlédnutí – na ME 2001 jsme v souboji servisů neuspěli jen s Itálií a Holandskem, jinak jsme tlačili bez výjimek všechny ………
- příjem. Souvisí s výše uvedeným – v přetlačované servisů byli naši soupeři prostě lepší……. Jediným celkem jistým a spolehlivým přijímačem byl Dubš (ve statistice MS někde na konci první dvacítky), Novák nic moc (dle mého i důsledek experimentu s jeho zařazením na účko), Kubala a Lébl jsou zatím typičtí přijímající blokaři (byť šikovní a s dobrým příjmem) se všemi důsledky této skutečnosti (servisy okamžitě na ně, občasná přeci jen menší pohyblivost). Samostatnou kapitolou je libero Kryštof – skvěle s pohybuje, brilantně vykrývá, dobře polaří, ale na příjmu má okna, velmi často bohužel buď na konci setu, nebo o délce několika míčů……… Projevuje se to esy při setbolech a mečbolech, jiným příkladem je série špatně přijatých plachťáků při zápase s Francií (servíroval tuším Frangolacci, a to nepokrytě, opakovaně a stále na Kryštofa a ten to neustál). Je mi jasné, že to je zkušenostmi a ničím jiným, ale na MS je to strašná škoda (stav v koncovce o jeden míč v náš neprospěch, letí plachta, Lébl nastartovaný, účko taky u saka a libero zmastí příjem……….). Druhou samostatnou kapitolou je taktické střídání Kubaly na blok (např. za Nováka), přičemž po otočení je Kubala ponechán nejen na servisu (chápu, je schopen dát eso), ale i na následný příjem, takže nastane situace, kdy přijímají Kubala, Lébl (zůstal na place pro útok ze zóny šest) a z hlavního kůlu odstoupený Dubš. Servírující hráč soupeře není většinou žádný blbec (Goertzen, van den Loo, Baev, Aldazabal, Nummerdor, Giba, Nalbert) a vypálí tam bombu mezi Lébla a Kubalu a je po žížalkách………… Ten Novák tam musí zpátky a za Lébla libero, pipe z šestky může útočit Novák – takhle jsme přišli dle mého o takových 6-8 míčů v koncovkách setů !!!!! (ty pako, kontroluj se, pravě radíš Velascovi…. Pozn. autora autorovi)
- univerzál. Na ME 2001 nám skvěle zahrál Jakub Novotný a tohle srovnání prostě nelze obejít. Na tomto MS jsme neměli oporu na postu, který v útočné fázi může držet družstvo nad vodou. Novák na účku – to je dle mého vyložený omyl. Hrával tam naposledy tak v sezóně 1993-1994 v Českých Budějovicích, od té doby je přihrávajícím smečařem, je zvyklý na rytmus a pravidla toho postu a je schopný dobře přijímat (paradoxně pak přijímal Lébl a Novák byl schován pro útok z trojky…..). A nadto (jak říká Haník) je to nekazič typu Vujeviče, Nummerdora, Bernardiho nebo Nalberta, nikoli vyznáním bomber jako Miljkovič, Gianni, Milinkovič, Schuil nebo Jakovlev. Hudeček je talentovaný levák, ale zcela nezkušený, hraje zatím v Čechách, proti Jakubovi Novotnému mu chybí (odhlédnu-li od dalšího) dva roky hraní ve Francii…… Zatím hraje dobře na jedny ruce (což ovšem snad na této úrovni nepřekvapí) a do dvacátého bodu v setu, pak ho blokují, pak dává auty……… Popelka byl na účku nejlepší, většinou to složí, občas zkazí, občas ho zblokují, ale celkově slušný výkon s výhradou vyjádřenou v další větě. Bohužel hlavní problém našich úček na MS byl, v tom, že jejich projev je řekněme málo rezolutní, málo sebevědomý, málo důrazný, málo přesvědčivý. Soupeř jako by si nikdy nemusel říci „kurňa, to je špatný, ten to skládá, to jsme v prdeli“, nikdy jsem si nevšiml, že by soupeř alespoň trochu bezmocně rozhodil rukama, jak se to stávalo po některých míčích Jakuba Novotného na ME v Ostravě. Naše účka jsou prostě nevýrazná. Rozdíl popíšu na jednom příkladě – Schuil dvakrát neotočil, nehnul ani brvou a třetí míč složil po lajně do půlky hřiště, vítězně změřil naše hráče (asi jako to byla předtím smůla, normálně to tam máte takhle…) a odešel jásat. Popelka dvakrát neotočí, sklopí hlavu (já vím, že třeba není dole, jen se v duchu hecuje) a jeho reakce po dalším úspěšném míči je podle mého spíše úlevná, než vítězná a agresivní…….. Tak to vidím a cítím.

Tož zatím tak.

Vojta

menu

O melouny boj aneb k MS ve volejbalu v Argentině
Skupinu (s extenzívním pohledem na věc lze snad i říci, že hudební) Tři sestry mám docela rád, některé "fanánkovštiny" jsou přímo vynikající a nesmrtelné písně jako "7 piv a jednu zelenou", "Život je takovej" nebo "Lepší časy" budou navždy patřit do pokladnice českého "velmi obtížně zaškatulovatelného" pub-rock-punk-popu. Ovšem ve středu po hlavní zpravodajské relaci na ČT1 jsem strnul………… Upoutávka na blížící se přenosy z volejbalového MS v Argentině (mimochodem vyrobená v obvyklé (ne)kvalitě, jež je charakteristická pro volejbalové přenosy na ČT) byla podbarvena štěpnou písní Tří sester, jež nese hrdý název "O melouny boj" a jež patří zejména co do intonační kvality vokálního výkonu Fanánka Hagena a jeho sboru k tomu typu písní, z nichž se vám spolehlivě udělá nevolno, pokud jste ovšem před náslechem nepožili příslušnou dávku alkoholických nápojů (nejlépe 7 piv a jednu zelenou)…….. Skučení nepříčetných rockerů provází promluvy hráčů, pár herních sekvencí a průmachy státní vlajky přes celou plochu obrazovky. Prémie vypsané svazem (3 miliony za titul mistrů světa) snad nedělají z našeho vystoupení boj o melouny - rozpočítáno na jednoho to vyjde při šestnácti lidech (včetně trenérů) na 187500,-Kč na hlavu, což jistě není částka, která by Jirku Nováka (Paris Volley), Martina Lébla (Noliko Maaseik, od letoška Perugia), Iva Dubše (Cannes), natožpak trenéra Velasca mohla jakkoli šokovat. Budou hrát o svůj úspěch, o svá další angažmá, o olympijské hry, snad trochu i o český volejbal. A to skřehotání Tří sester v hlavním vysílacím čase je skutečně zážitkem na celý život………..

Plynulým přechodem přejdu k šancím našeho týmu na MS. Českým mediálním prostorem nese se obecný optimismus a nálada téměř medailová, mluví se o čtvrtfinále jako o minimálním cíli. Je nesmírně zajímavým zážitkem sledovat, jak v počátečních rozhovorech letmo zmíněný "medailový sen" doslova mutuje do novinářských úvah typu "družstvo dokázalo porazit v přípravě dvakrát Rusy, USA a dokonce i olympijské vítěze a mistry Evropy Jugoslávce !" A většinou následuje doušek "naposled jsme byli mistry světa v roce 1966". To vše bez sdělení, že zápasy v Rusku byl tréninkové, uprostřed přípravy na šampionát, bez sdělení, že USA už dávno nepatří k úzké světové špičce, bez sdělení sestavy, v jaké proti nám Jugoslávci nastoupili (přitom v jugoslávské medailové sestavě došlo od roku 1996 jen ke dvěma změnám - Miljkovič na univerzálu za Bateze a Gerič na bloku za Tanaskoviče a veškeré velké turnaje odehrává základní šestka Nikola Grbič, Vladimir Grbič /na ME v Ostravě 2001 nahrazen pro zranění Boškanem/, Vujevič, Mešter, Gerič, Miljkovič, libero Mijič, a pokud sáhnou do sestavy na více než dvou postech, trápí se - voz OH v Sydney a pětisetová bitva s Koreou). Atd., atd…………….. . Našemu týmu věřím, myslím, že jsme zase o krok dále proti ME v Ostravě, ale domnívám se, že reálný cíl je čtvrtfinále s dalšími otevřenými šancemi zejména s ohledem na to, kdo by tam na nás vyšel. Je totiž sakra rozdíl narazit na top Brazilce a nebo na určitě "méně top" Francii………. Velasco má pravdu - prvním krokem je skupina, kde nemáme žádného vyloženého outsidera typu Tuniska či Austrálie a naopak neodhadnutelné Řecko (mimochodem taky letos porazili Jugoslávce….), stále silné Nizozemsko (vzpomeňte na loňské ME - 1:3…….) a špičkovou Kubu (byť oslabenou o základní šestku, která loni emigrovala) , dále nemá cenu kalkulovat. Držte palce, nahrávejte na videa (díky patří zejména ČVS) a společně věřme v dobrý výsledek!

Vojta

menu

Úvaha o licenčních poplatcích
V kostce - každý registrovaný člen Českého volejbalového svazu je povinen zaplatit do svazové pokladny poplatek (u dospělých tento činí 200,- Kč na sezónu 2002-2003), jenž bude dle svazových funkcionářů využit na rozvoj mládežnického volejbalu v ČR (projekt krajských center), přičemž uhrazení poplatku je nepominutelnou podmínkou účasti hráče (potažmo družstva jako celku) v soutěžích řízených ČVS včetně jeho složek (krajské a okresní svyzy). Pominu na tomto místě bohatě prodiskutovanou otázku účelného využití takto vybraných prostředků a zajištění toho, aby šly skutečně tam, kam bylo proklamováno (režim financování center, režim jejich fungování, personální zajištění). Pominu i oblíbenou větu volejbalového hnutí "jde to na Velasca". Pro názorné dokreslení skutečnosti, že celá akce je výborně dopředu připravena, prodiskutována, načasována a ideově podchycena, přidám jen sbírku výroků, přístupů a stanovisek různých osob na dané téma :
- Zaplaťte to (někteří činovníci ČVS)
- Neplaťte to (někteří činovníci ČVS)
- Oddíl vám to platit nebude, nejsou prachy - musíme koupit síťe, míče atd. (rezolutní stanovisko předsedů mnoha oddílů)
- Napište na soupisku jen šest chlapů a zaplaťte to jen za těch šest (nejmenovaní funkcionáři některých oddílů)
- Dali jsme ty prachy raději na povodňové konto (Spartak Slatiňany)
- Letos jsme založili dorostenecký oddíl, to stojí spoustu práce a prachy atd.. Radši budeme držet dorostence. Nezaplatíme. (VKO Hlinsko)
- Svůj okres můžeme hrát i bez svazu, vždyť to stejně hrajeme dvacet let ti samí lidé a na to, abych si šel zahrát s kámošema, nepotřebuji svaz (společné stanovisko oddílů hrajících okresní soutěže v nejmenovaném okrese na Pardubicku)
- A co baby, platily?? (častá otázka mužských složek)
- A co chlapi, platili?? (častá otázka ženských složek)
- Ještě jedno !!! (časté stanovisko všech složek při zasedání v restauračním zařízení)
- Cože, ještě příspěvky??? (časté stanovisko neinformovaných hráčů)

Čili zmatek alias maglajz vulgo "majzni do toho klackem" known as "what's that??" čili nepřehledná situace J.

A teď zcela něco jiného (i když ………). Od 29.9.2002 sledujte pozorně televizní programy, začíná seriál přenosů z MS v Argentině - neděle Kuba, pondělí Nizozemí, úterý Řecko, dále (doufejme) dle postupu našich, finále určitě. Na MS 1998 jsme byli devatenáctí, teď to bude lepší!!!!!!

Vojta

menu

Náš poslední vítězný match - 1848 !!!
..Skalp chrudimského volejbalového teamu se v posledních letech stává snadnou kořistí hostujících volejbalistů. Domácí sice tento sport neberou na lehkou váhu, někteří se i snaží trénovat a připravovat se poctivě na sezónu. Většinou ale jejich snahu maří ostatní, kteří pokud přímo tréninky neignorují či nesabotují, svévolně si přivádějí těsně před začátkem sezóny různá zranění..Na hřisti se pak nedaří, hádky přerůstají jedna přes druhou, nezaviněné chyby se kupí, a vidina vítězství je v nedohlednu..Některé pamětníky proto možná potěší fotografie, která byla pořízená těsně po našem posledním vítězném utkání , které se odehrálo někdy okolo bouřlivého roku 1848, ještě pod trenérským vedením Jiřího Tůmy.

peggy

menu klikni

Odborný posudek

Zadavatel : tým mužů "A"

Účel posudku : rekapitulace před sezónou 2002-2003

Předmět posudku : hráčský kádr týmu

Vypracoval : V. Pilař

Nález

Rekonvalescenti :

Vojta Pilař : únorový výron v kotníku byl poměrně úspěšně zaléčen, a to přesto, že použité léčebné metody rozhodně neodpovídaly nejmodernějším výdobytkům lékařské vědy (třicet dnů po výronovém incidentu zájezd do Alp spojený s nemilosrdným rvaním oteklého kloubu do přaskáčů a celodenním lyžováním). Následná túra přes hřeben Vysokých Tater pak pro změnu zanechala stopy na vnějším vazu kolenním - opět chytře řešeno okamžitou další zátěží v oblasti Nízkých Tater a Slovenského ráje……. . Konzultace s ortopedem (MUDr. Slejška) stanovila další léčbu (ultrazvuk, mast, klid), která snad zajistí úplné zhojení.

Marcel "Máca" Novotný : koleno po provedené generální opravě (doufejme) drží, v důsledku půlroční pauzy jsou však patrny posuny zejména v oblasti kvantity tělního objemu a designu tělesné konstituce jako celku. Aplikované preventivní postupy : ortéza, elastické obinadlo, rozvážný pohyb (zejména v poli). Postupný progres je však evidentní.

Jarda Procházka : muž mnoha sportovních zájmů utrpí obvykle zdravotní újmu při provozování svých mimovolejbalových aktivit (např. sražení windsurfingovým ráhnem, basketbalový koňar, ukopnutá noha při tréninkovém fotbálku apod.). Tentokrát byl ovšem příčinou beachvolejbal (Máša cup v Chrudimi, dlužno podotknout, že Jarda obsadil první flek……….) a důsledkem natažené vazy v koleni. Výhodou tohoto hráče je však schopnost rychlé "samorekonstrukce" (zde se blíží až neuvěřitelným schopnostem prvoků), čili - bude fit!

David Brázda : náš muž posledních okamžiků opět prokázal svůj velmistrovský spár - na výše zmíněném beachovém Máša cupu si při posledním míči v semifinále (kde dvojice Brázda-Cvetler vypadla s pozdějším vítězem Jardou Procházkou a jeho partnerem Míňou Víškem ze Slatiňan, výsledek 1:2) a tedy při svém posledním míči v turnaji vůbec pohmoždil prostředníček na dolní (!!!!) končetině, a to tak, že tento získal po celé svém povrchu temně modrou barvu v průběhu času oscilující k fialové až červené. O dalším barevném vývoji páně Brázdova prostředníčku budeme informovat. Jediná cesta - klid.


Zdravé řípy (víceméně) :

Jirka Tůma : respektovaný redaktor regionální přílohy prestižního deníku MF Dnes, člověk s prstem na tepu doby (zdravíme pana Františka Plastera ze Studené Vody) je po mnoha desetiletích opět zcela víceméně relativně vcelku více než obvykle jakž takž s určitostí poměrně zdráv. Jeho konsolidované rodinné zázemí má dobrý vliv na psychiku. Ne že by přímo trénoval (jeho hráčskost, o níž často píše Zdeněk Haník, se projevuje především tím, že je ochoten jenom hrát) , ale na tréninku je prostě vždy……….

Jaroslav "Jaris" Peterka : se změnou zaměstnání vypadl na čas z tréninkového rytmu, doléčil chřipku, hlídá kolena a v současnosti vypadá zdravě. Stále měří dva metry. Váha (eufemicky řečeno) kolísá. Výborně kropí hřiště. Má psa Betynu.

Michal "Peggy" Pekař : nejzdravěji vyhlížející člen týmu, který si ovšem své renomé kazí konzumací hospodské stravy, která mu nesvědčí. Na tréninku je téměř vždy, avšak občas svou účast devalvuje předtréninkovým přežráním se a pak po celou dobu rozpráví o množství a chuti požitých restovaných jater s rýží. Následně v Gólu pozře klobásu………

Zdenda "ZZ" Zítko : na tréninky dochází obklopen kamarilou nohsledů (žena a děti), avšak jeho účast je stálá a jistá. Typově blízký panu Tůmovi, trénink = hra. Rameno již nebolí, returny často sviští nad sítí s agassiovskou přesností, občas i servis se vyvede a forma nesporně stoupá.


Cestovatelé a jinak fyzicky nepřítomní :

Erik Nykl : nadále v USA, kam odjel na konci února. Z občasného mailového kontaktu lze vyčíst, že jeho "natěšenost" na volejbal vzrůstá každým dnem - Američané (tedy aspoň ti, které tam Erik potkal) jsou prý volejbalově přibližně 162 let za opicemi výrobní typ "makak africký", a to Vás pak, jak píše Erik, opravdu, ale opravdu nebaví……… Předpokládaný příjezd : do konce září. Předpokládaná forma : makak africký. Předpokládaný entuziasmus : 120%.

Matěj "Brown" Pilař : také v USA, lokalita Florida, Key West. Povinnosti, ale i tenis, beach, kolo, moře, horko, pohoda. Na jihu USA je volejbalová úroveň poněkud vyšší (je to blíže u Kuby….), což je dobře. Předpokládaný příjezd : 15. září. Předpokládaná forma : Karch Kiraly, spíš lepší, doufejme….. . Předpokládaný entuziasmus : 120%.

Michal "Kuba" Kubín : mladý velkopodnikatel napřel síly do výstavby lanového centra v drsném podhůří Krkonoš a Jizerských hor a dle dostupných zpráv bude jeho fyzická kondice (zejména v oblasti silových dispozic) na velmi dobré úrovni. Průložné aktivity - rafting, trekking, windsurfing, swimming or something. No volleyballing…….. Předpokládaný příchod na trénink : v průběhu září. Předpokládaná forma : makak krkonošský. Předpokládaný entuziasmus : nepředpokládatelný.

Péťa "Blange" Bohatý : náš civilně sloužící zasloužilý hráč s postupující délkou absolvované služby stále méně stíhá a už se těší do tělocvičny, kde čas v pátek od 20,00 je zcela v pohodě v rámci jeho přepravních možností na trase Brno - Chrudim. Předpokládaný příchod na trénink : první pátek v tělocvičně. Předpokládaná forma : Peter Blange, spíš lepší…… Předpokládaný entuziasmus : dle žízně.

Martin "Cvéťa" Cvetler : po překonaných následcích operace kýly v loňském roce dopadla na Martina příjemná rána kalibru nesrovnatelně vyššího - slečna Lenka z Bylan složila maturitní zkoušku a byla přijata na VŠE v Praze, tedy do místa studijního působiště smečaře Cvetlera….. Následky jsou a budou - společné chvíle, kultura, procházky noční Prahou, povodeň, romantické večeře v prestižních restauracích, absence na trénincích……… Předpokládaný příchod na trénink : první pátek v tělocvičně. Předpokládaná forma : funkce sinus. Předpokládaný entuziasmus : obvyklých 10-100%.

Mihaylo "Míša" Kovach : odstěhoval se za prací do Skutče……… Avšak protože je hráčem nadšeným, pondělky a pátky v tělocvičně od 20,00 budou řešitelné. Předpokládaný příchod na trénink : první trénink v tělocvičně. Předpokládaná forma : liberová. Předpokládaný entuziasmus : obvyklých 100%.

menu

 

to nejlepší zde

"Výprask"
Něco o nás
O melouny boj
Dopis od Martina
aktuální tabulka
tabulky, rozis zapasů, odehrané zápasy
naši sponzoři
-----------------
volejbal jinde
-----------------
autoři
texty: vojta
vzhled: peggy