Nejdříve Heřmanův Městec, potom Chrudim

Kdy a kde v Chrudimi

Chrudimské školy a volejbal

Na volejbal v Sokole Chrudim - vzpomíná Ladislav Valenta

Jak se hrál volejbal v začátcích

Volejbal v dalších letech 1933 - 1945

NEJDŘÍVE HEŘMANŮV MĚSTEC, POTOM CHRUDIM

Taková je skutečnost, hovoříme-li o prvních krůčkách volejbalu na našem okrese. Proto několik řádků o tom, kdy a jak se začal hrát volejbal v městečku na autobusové lince Chrudim - Čáslav v Heřmanově Městci, Bylo to asi v roce 1924, kdy se do Heřmanova Městce přistěhoval správce Kinského paláce - pan Tichý, aby zde se svojí ženou trávili dny zaslouženého odpočinku. Za nimi přijížděla každou neděli jejich dcera ,a hlavně syn Josef, který v Praze hrál volejbal. Ten také jednoho dne přibil k plotu dvě tyčky natáhl provaz a se sestrou a svojí manželkou začal "plácat" do míče - hrát volejbal. Za plotem je sledoval 18-letý vysoký student, kterého vzali do party jako čtvrtého. Rychle se přiučil a protože ženy toho mnoho neuměly a většina míčů padala u nich na zem, spočívala celá hra na dvou mužích, kteří se snažili zachytit každý míč a přehrát ho na druhou stranu. Tak vlastně hráli jen mezi sebou. Takovým způsobem se seznámil s volejbalem jeden z prvních heřmanoměsteckých volejbalistů - Karel Kabeláč, učitel, který zůstal volejbalu věrný až do své smrti.

menu

KDY A KDE V CHRUDIMI
V roce 1925 si několik nadšenců upravilo volejbalové hřiště na bývalé Městské plovárně v Chrudimi. Hřiště - to byl přepychový název pro písčitý, trochu rovný "plácek", kde mohli hrát nejvýše tři až čtyři na jedné straně. Ale to vůbec nevadilo, aby se zde nehrálo po celý den. Zde začínali s chrudimským volejbalem hráči Mencl, Verich, Schejbal, Vostradovský, bratři Starých, Ludvík, Kouba, Křepela a další. Ve stejném roce se zrodila další skupina pro tento sport, která si vybudovala své hřiště na veřejném koupališti řeky Chrudimky zvaném "Na šlajsně". Byli to hráči Hevák, Slavík, Uchytil, Černý, Poledno, Paslavský, Novotný, Zámiš, Bakeš, Šťastný, Tvarůžek, Pavlas, Šimunek, ale i Chmelař, Slanař atd. Potřebné rekvizity a technické vybavení si tito nadšenci opatřili za peníze, které získali sbírkou mezi návštěvníky koupaliště. Hřiště bylo neustále obsazeno a zejména v době prázdnin se hrálo od rána do pozdního večera. A co teprve jejich vzájemná utkání s družstvem
z Městské plovárny. Ta, se vždy vyznačovala pravou a zdravou rivalitou. Družstvo Městské plovárny odcházelo vždy s velkým doprovodem fanoušků. Každé utkání mělo patřičnou kulisu v podobě - ani se tomu nechce věřit - až 300 diváků. Ti sice dávali přednost koupání, ale věnovali i pozornost ruchu na volejbalovém kurtu. Byla to vždy příjemná podívaná na utkání, která neměla charakter dnešních mistrovských utkání, ale vyzařovala zde radost ze hry a pohybu, nechyběla ani potřebná legrace. Mnohdy tato "klání" se dohrávala v nedaleké letní restauraci "Na plajchu" u kuželníku. V roce 1930 se začal hrát volejbal i na letním hřišti DTJ Chrudim.(Městská plovárna a hřiště DTJ bylo v těsném sousedství dnešního náhonu a letního stadiónu TJ Transporta Chrudim). Hráči tohoto družstva měli velmi dobrou fyzickou kondici, kterou získali při atletické přípravě - vida, již v této době bylo znát, co znamená všeobecná průprava. Z družstva si můžeme vzpomenout na hráče: Barcalík, Korbel, Horný, bratři Balcarové. V témže roce začalo hrát volejbal družstvo s názvem "Hrkačka", podle místa, kde si na veřejném prostranství postavili své hřiště. Scházeli se zde hráči: Černý, Urbánek, Balcar, Barcalík, Klimeš, Tvarůžek, později Slavík, Kubašta, Kvíd a další. Bez jakékoliv hmotné podpory, ale tím s větším zápalem se zde hrálo přes obyčejný provaz. Později se družstvo přestěhovalo na soukromý pozemek. To již mělo svoji síť, kterou si hráči upletli z provázků. Vztah hráčů k volejbalu a k partě byl nádherný. Vše co bylo potřeba ke hře, zakupovali hráči z velmi malých úspor uložených ve "společné kase". Ten kdo neměl peníze, sbíral starý papír, železo, jen aby mohl odevzdat svůj díl. Problémem s účastí na turnajích v okolí byla doprava. Podstata dopravních potíží - kolo bylo dost velkým přepychem, a tak kdo vlastnil kolo, vezl ještě spoluhráče na rámu. Kdysi zaznamenal dnes již nežijící člen družstva Ladislav Tvarůžek: "Na turnaj do Trhové Kamenice vyrazili dva hráči již ve 4 hodiny ráno pěšky, odehráli celý turnaj a ve 20 hod. se zase pěšky vrátili domů - stopem se necestovalo". V roce 1925 byla v Chrudimí založena dobrovolná stolní společnost Salvátorků, která si dala za cíl mimo humor, podporovat tělovýchovné jednoty Sokol Lanškroun a Sokol Březno u Chomutova. I členové této společnosti se pravidelně po večerech věnovali volejbalu. Hrálo se na hříšti mateřské školy na Kateřině vedle Dělnického domu. Z dochovaných dokumentů zde hráli: Urban, Spudil, Košťák, Héra, Drhlík, Pavliš, Kroupa, Matějka a další. Družstvo se volejbalových turnajů v Chrudimi ani v okolí nezúčastňovalo.

menu

CHRUDIMSKÉ ŠKOLY A VOLEJBAL
Chrudim byla za první republiky městem škol a studentů. A protože studenti vždy raději sportovali než se učili, vznikla velmi dobrá družstva na gymnáziu, Učitelském ústavu, Vyšší hospodářské škole, Obchodní Akademií apod. Přehlídkou chrudimských družstev a měření jejich sil byl od roku 1932 volejbalový turnaj, který organizoval "Spolek akademiků chrudimských", neboli "SACH". Hlavní cenou byl vždy pohár. Turnaje se zúčastňovalo - a teď žasni dnešní volejbalisto - až 1O čistě chrudimských družstev. Turnaj se hrál na dvou hřištích Sokola Chrudim za sokolovnou. Na posledním turnaji SACH v září,1937 zvítězilo družstvo-Hrkačky před Wiesneráky, Učitelským ústavem, Obchodní Akademií, Městská plovárna byla poslední. Vítězové nejsou zaneseni v žádné knize, ani jejich jména nejsou vytesána někde do kamene, proto aspoň vzpomínka na některá jména jak nám je poskytli JUDr. Miroslav Vostradovský a Ladislav Valenta. Družstvo gymnázia: bratři Schnurfeilové, L. Novák, Fr. Svoboda, Vrána a M. Vostradovský. Obchodní Akademie: Zavřel, Fr.Pudr, L. Valenta, Kocián a Kokeš. Vítězné družstvo Hrkačky hrálo ve složení: Barcalík, Hájek, Slavík, Horný, Černý a Šťastný.

menu

NA VOLEJBAL V SOKOLE CHRUDIM - VZPOMÍNÁ LADISILAV VALENTA
"V chrudimském Sokole se hrál za první republiky volejbal pravidelně každý den po skončení cvičebních hodin v tělocvičně na letním hřišti za sokolovnou. Hrálo se mezi sebou až do setmění, a to buď v šestkách nebo v deblu. Volejbal byl pro cvičence Sokola Chrudim pouze doplňkovým sportem, neboť naše hlavní tělovýchovná činnost byla ve cvičení prostných a nářaďovém tělocviku, nyní gymnastice. Volejbal jsme chodili hrát i v neděli dopoledne. Nás mladé, kteří jsme měli zájem o tento sport, chodil trénovat a zasvěcovat do tajů volejbalu Vojta Zámiš, jinak výborný nahrávač. Když už nám to "šlo", zúčastňovali jsme se různých dopoledních turnajů, kupř. v Heřm. Městci, Vejvanovicích, Horce, Slatiňanech, Nasavrkách atd. Na tyto turnaje se jezdilo zásadně na kolách, neboť jiného levnějšího dopravního prostředku nebylo. Tílko, trenýrky a tenisky jsme si kupovali za své. Tato výstroj byla používána jen při turnajích. Volejbalový kolektiv si udržoval a lajnoval hřiště pro volejbal vlastníma rukama, placený kustod pro tuto práci v jednotě nebyl. V tělocvičně se v té době volejbal nehrál, byl to sezónní sport pro letní období. S odstupem času a s přibývajícími léty zůstaly jen vzpomínky, vzpomínky hezké, neboť jsme všichni přístupovali ke sportu a volejbalu s láskou, nadšením a osobní obětavostí našeho mládí."

menu

JAK SE HRÁL VOLEJBAL, V ZAČÁTCÍCH
Možná, že nyní trochu odbočíme, ale vůbec nebude na škodu, když si trochu řekneme, jak se tenkráte skutečně volejbal hrál. Bude to takový výtah vzpomínek těch, kteří přispěli k sepsání historie, byť i jen nepatrně, slovem nebo písemně. Tak tedy, zásadní bylo, aby při podání přešel míč přes síť, a toto pravidlo platí do dnešní doby. Podání se dávalo spodní a to dlaní, pěstí nebo palcovou hranou dlaně. Tenisové podání, ale takové "strkané", hrané prsty, se používalo při hře dvojic, neboli v "deblu". Při hře se už přemýšlelo a hledaly se způsoby, jak soupeři znesnadnit příjem podání. A tak se hráči naučili dávat vysoké podání a servírovali ho hlavně soupeři, který se musel při něm dívat do slunce. Známe to podání i dnes a ve volejbalové mluvě je to "svíčka", ale již málo používaná vzhledem k jiné možné technice odbití, zejména obouruč spodem, tj. "bagrem". Vzít takové podání při tehdejší technice to nebyla jednoduchá záležitost, míč byl kožený, se šněrováním, a tak úder na špatně nastavené prsty nebo šněrováním nebyl zvláště příjemný. Hlavním úkolem soupeře bylo co nejrychleji a nejjednodušeji vrátit podání na druhou stranu. Bylo jedno, stalo-li se tak již prvním nebo až třetím odbitím. Byly i chvíle, kdy míč létal z jedné strany na druhou jako při tenise. Odbíjelo se různě a při vrchním odbíjení se hrálo prsty i dlaněmi - oběma i jednou rukou. Při spodním odbíjení se hrálo dlaněmi, ale opět i prsty. Hráči ovládali i hru jednou rukou při vybírání nízkých míčů a hráli jen dlaní, hřbetem ruky a její hranou. Objevili se první smečaři kteří okoukávali, učili se a pokoušeli se o první smeče. Začala se rodit specializace hráčů, dělením na smečaře a nahrávače a v družstvech začaly vznikat dvojice. Každý smečař měl svého nahrávače s přesnou nahrávkou, na kterou se již tenkráte kladl velký důraz a hlavně si vyžadoval styl smečování. Takový smečař se odrážel jednou nohou a kdo to někdy zkusil, ví, co způsobí se smečařem dlouhá nebo krátká, prostě přesná nahrávka. Smečovalo se tedy většinou po rozběhu s odrazem z jedné nohy a dobří smečaři zvládli již smeč s otočkou. Vlastní úder prováděli hráči dlaní nebo pěstí a byli tzv. "bijci", ale i hráči, kteří nespoléhali jen na silný úder, ale chytře hráli tak, aby míč jen tečoval bloky, nahazovali míč na bloky nebo do volného prostoru za ně. O bloku se toho mnoho napsat nedá, protože tento technický
prvek neměl takovou účinnost a důležitost jako dnes. Jen snad - a každý to asi ví - blokování s přesahem jako v dnešní hře pravidla nedovolovala. Jak už bylo dříve uvedeno, byly ve velké oblibě "debly", To byla hra, kde se volejbalista nejvíce naučil a platí to i dnes. Hráč byl totiž neustále ve styku s míčem, musel hrát míče na poměrně velké ploše hřiště a hlavně se nemohl spoléhat, že někdo ještě stojí za ním a míč odehraje. Při deblu se blokovalo minimálně a více se spoléhalo na vybírání smeče nebo ulejvky. Proto z této hry vyrůstali velmi dobří polaři. Poznal to každý, kdo se někdy setkal s družstvem třeba trampské osady nebo s hráči, kteří vyrostli u rybníka nebo řeky, prostě tam, kde se hrál volejbal za každou cenu, bez ohledu na to, kolik se sešlo hráčů.

menu

VOLEJBAL V DALŠÍCH LETECH 1933-1945
Z vyprávění o historii volejbalu v Chrudimi a v našem okrese jste se mohli sami přesvědčit, že volejbal ve svých začátcích žil z přátelských zápasů, později sokolských přeborů a hlavně na turnajích. Bylo jich ale v porovnání s dneškem podstatně více - konečně byly to také jediné akce, které dávaly možnost dokonale si zahrát, přiučit se a přesvědčit se o volejbalové zdatnosti jednotlivců i celých družstev. Turnaje se pořádaly v neděli, ale ani to nebyla vůbec překážka pro hojnou účast.S první organizovanou soutěží se přihlásila tělovýchovná organizace SOKOL, která uspořádala v roce 1939 okrskový přebor dorostenců turnajovým způsobem. Za první republiky se hrál volejbal "vrcholově" v jedné skupině o 10 družstvech, vítěz získal titul mistra ČSR. Po několik let to bylo družstvo Sokola Vinohrady. Z našeho kraje, dříve Východočeské župy Pippichovy, bylo nejúspěšnější družstvo Sokola Pardubice, které tento přebor v roce 1939 vyhrálo v sestavě: Koutský, Totter, Černohorský, Bartoš, Petráň, Potměšil, Polák
a Schejbal. Přebor se hrál turnajově v Kroměříži. Volejbalu příliš neublížilo ani období druhé světové války v letech 1939-1945, Hrát nějakou organizovanou soutěž nebylo samozřejmě možné. Tehdejší tělovýchovné organizace Sokol, DTJ, FDTJ a Orel byly rozpuštěny, navíc byly v pozdějších letech omezeny i vzdálenosti pro cesty kolektivů. Volejbalisté se však dále scházeli na turnajích, které se konaly na hřišti DTJ Chrudim, nebo v městském parku, a též v okolí okresu jako v Heřmanově Městci, Seči, Bylanech, Slatiňanech, Tuněchodech atd.

Břetislav janovský
Luboš Krupička

menu

to nejlepší zde

"Výprask"
Něco o nás
O melouny boj
Dopis od Martina
aktuální tabulka
tabulky, rozis zapasů, odehrané zápasy
naši sponzoři
-----------------
volejbal jinde
-----------------
autoři
texty: vojta
vzhled: peggy